První příspěvek žákovského parlamentu

V jednom lese žili zajíc a želva. Zajíc se chlubil tím, že je nejrychlejší zvíře z celého lesa. Želvu zase všichni znali jako to nejpomalejší zvíře. Zajíc se želvě často posmíval.

„Ty než si ráno dojdeš k potoku pro vodu k snídani, tak už je večer a můžeš si tam rovnou nabrat vodu k večeři.“

A jindy zase: „Ty jsi rychlá asi jako šest set šneků na útěku.“

Nebo: „Kdybys ještě trochu zpomalila, tak už budeš stát na místě.“

Želvu to zlobilo, ale dál se ploužila svým želvím tempem. 

„Dostanu se vždycky tam, kam potřebuji. A včas,“ povídala želva. 

Zajíc si pomyslel, že si snad ta želva myslí, že kdyby chtěla, že ho předhoní. Rozhodl se, že jí ukáže, kdo je tady nejrychlejší. A co jen jí. Ukáže to celému lesu, aby o tom nikdo nepochyboval.

„Co si takhle dát závod? Kdo dorazí první do cíle, bude nejrychlejší zvíře z tohoto lesa,“ nabídl želvě zajíc. 

Želva souhlasila.

Zvířátka se sešla a uspořádala závod pro zajíce a želvu. Všichni se přišli podívat, jak zajíc vyhraje. Protože rychlejší běžec široko daleko nežil. Jak by mohla jedna želva předběhnout zajíce?

Vlk odstartoval závod a zajíc vyrazil vpřed, jen se za ním zaprášilo. Želva vyrazila svým želvím tempem, zajíc se jí brzy ztratil z dohledu. 

Zajíc běžel přes les a už viděl na konci cesty vyzdobený cíl. Najednou se zastavil. Napadlo ho, že by mohl želvu ještě více ponížit a předvést jí, jak proběhne cílem. Tak si lehl do trávy a odpočíval. Dal si k tomu sladkou mrkvičku a užíval si, jak má hromadu času, než se ta zpomalená želva přivleče. Paprsky slunce ho polechtaly na čumáčku, příjemně mu prohřály kožíšek a zajícovi se zavřely oči.

Želva se mezitím blížila k cíli. Vytrvale prolezla kolem spícího zajíce. Ten rázem otevřel oči a chtěl vyběhnout. Ale nebylo to už nic platné. Viděl jen, jak želva přelezla cílovou čáru a za jásotu ostatních zvířátek závod vyhrála. 

Od té doby jí zajíc musel říkat, že je nejrychlejší zvíře tohoto lesa. Její rozvážnost a vytrvalost jí pomohla závod dokončit a zajíce porazit. Nevzdala se hned na začátku, i když se mohlo zdát její vítězství nemožné. Zajíc se z toho poučil. Už se nad nikým nikdy nevytahoval.